Sotto Ponte – září 2012
Minulý víkend jsme u příležitosti Staffbull speciálu strávili v Poděbradech. Již předem jsme si naplánovali vyzkoušet italskou kuchyni v restauraci Sotto Ponte. Ač jsme znali přesnou adresu, nebylo nám to nic platné. Naše navigace o takové adrese slyšela poprvé a bojkotovala ji. Dokonce ani několik místních občanů netušilo, kde by se mohla restaurace nacházet. Po úvodních peripetiích se dobrá věc podařila a my se mohli usadit k prostřenému stolu. Vzhledem k podzimnímu počasí, čerstvému větru a teplotě okolo 15 stupňů jsme nepodlehli kouzlu pěkné zahrádky a zvolili místo uvnitř.
Jídlo samotné bylo jako noc a den.
Polévka minestrone – byla řídká, mdlá, celkově nedochucená a plavalo v ní maso. Zato jsem v ní marně hledal nějaké fazole či výraznější stopu rajčat. Mám rád přesný opak: hustou, výraznou zeleninovou polévku a raději bez masa. Toto bylo první zklamání.
Tatarák z čerstvého tuňáka – naprosto úžasná chuť čerstvé a kvalitní ryby, vyladěná výrazným olivovým olejem a šalotkou. Podáváno v kombinaci se salátkem z manga a feferonky. Dobře to vypadalo a ještě lépe chutnalo. Kdybych měl hledat chybičku, tak bych tuňáku určitě nakrájel na menší kostky. Některé totiž byly až 1x1cm velké. Byla to ale nejvydařenější část oběda.
Krémové rizoto s čerstvým špenátem a restovaným tuňákem – tak to byl jeden velký průšvih. Rizoto připravené z dlouhozrnné rýže, navíc uvařené skoro na kaši. Absolutně nedochucené, bez náznaku vína, vývaru, parmezánu, soli, prostě čehokoliv. V rýži se potulovalo několik dlouhých celých listů špenátu. Výborný a dobře opečený tuňák to nemohl zachránit. Číšnice nám nabídla novou porci, ale neměli jsme na to už odvahu. Jídlo se neobjevilo na našem účtu.
Jehněčí soté s pečeným domácím knedlíkem. Velká porce masa, které pěkně (stále příjemně) vonělo ovečkou, soté se silnou masovou chutí se dobře doplňovalo s nevýrazným knedlíkem. Slabší stránkou tohoto jídla byly asi čtyři kusy celých grilovaných žampionů (bez známky ochucení a skoro syrové). Celkově ale dobré a hodně syté jídlo.
K pití jen voda, sklenka pěkného rozlévaného německého ryzlinku a zcela průměrná káva (Lavazza).
Obsluhující personál se snažil od začátku do konce. Byl velmi pozorný, přesný a korektní, snažil se vynahradit naše mírné roztrpčení.
Nejnovější komentáře