Poprvé jsem si tohoto podniku všiml v roce 1998, kdy jsem nastoupil do sousedícího potravinářského molochu jako auditor. Již tenkrát se snažili nebýt obyčejnou restaurací a nabízet za patřičné peníze něco navíc. V té době byla představa o kvalitní gastronomii samozřejmě zcela odlišná od té dnešní. Během uplynulých let jsem Valorii navštívil několikrát, ať už na běžné obědy či u příležitosti gastrofestivalů. Zaměřují se zde na tradiční českou kuchyni (v moderním pojetí) s letmým dotekem kuchyně mezinárodní.
Poslední návštěva mě mile překvapila změnou interiéru, zjednodušení, prosvětlení, provzdušnění. Prostě krok správným směrem. K dispozici je zde i zahrádka, kde se sedí sice velmi příjemně, ale někomu může vadit poměrně rušná komunikace, která je oddělena pouze vysokou zdí (dřevo).
Obsluha profesionální, znalá, nenápadná, ale přesto vždy přesně včas na místě. Všechny chody byly patřičně představeny. Zkoušel jsem i fígl s otázkou „cože to tam mám za klíčky“ s navedením špatným směrem. Toto mi nebylo odkýváno, ale velmi příjemnou formou bylo vysvětleno co to opravdu na talíři je. Ty bílé rukavičky jim v tomto počasí opravdu nezávidím.
Poslední návštěvu jsem zahájil kouskem uzeného lososa v kombinaci drobně nakrájené okurky, jogurtu a bylinek (alá tzatziki) Chuť lososa mi byla důvěrně známa a proto jsem položil dotaz na přípravu. Dozvěděl jsem se, že lososa nejdříve marinují ve whisky, třtinovém cukru, hrubé soli a bylinkách (odtud ta pro mě známá chuť, stejným způsobem si připravuji lososa na tatarák) a následně lehce zauzený v jejich vlastní udírně. K dispozici bylo několik druhů dobrého, čerstvého pečiva (komerčního). Příjemný start.
Dále jsem si vybral krém z medvědího česneku. Následovala omluva od servírky. Bohužel není (ani se nedivím, řekl bych, že už je lehce po sezóně) a byl mi doporučen kuřecí krém se zeleninovou raviolou. Zde jsem maličko váhal, ale dal jsem na doporučení servírky. Nebyla to chyba. Krém se správnou konzistencí, jemný ale přesto s výraznou kuřecí chutí. Polévka vhodně doplněna raviolou naplněnou drobnými kousky křupavé zeleniny – mrkev, petržel, řapíkatý celer, pórek) . Doporučení se osvědčilo.
Předkrm i polévka byly „ozdobeny“ hráškovým výhonkem. V tom druhém případě by asi stačily výhonky z červené řepy
Když vidím na jídelním lístku jehněčí, tak odolám málokdy. Zde byla ve speciální nabídce jehněčí svíčková v perníkové krustě s hlívou ústřičnou a pálené bramborové pyré. Volba byla tedy jasná. Svíčková byla podávána šikmo nakrájena na 1,5 cm silné plátky. Maso bylo křehoučké, výborně ochucené (mohlo být maličko méně propečené). Krusta z nastrouhaného perníku v kombinaci s máslem vůbec nerušila typickou chuť jehněčího , naopak jí vhodně doplňovala. Velejemné bramborové pyré dobře ladilo se silnou omáčkou na bázi jehněčího demiglace. Hlíva byla slanější. Klidně by jí vynechal, případně nahradil čerstvými hřiby (obzvláště když je sezóna v plném proudu).
Dezert jsem zvolil klasický, ač na hranici dezertu a hlavního jídla – Meruňkové knedlíky se strouhaným tvarohem, máslem a šlehačkou. Tenké a křehké těsto naplněné vyzrálými meruňkami, příjemně sladké i nakyslé. Servírované se strouhaným tvarohem, máslem a čerstvou šlehačkou. Klasika.. Navíc zde hrály významnou roli sezóna i region. Nečekám od dezertu více
Pil jsem jen vodu a kávu. Poslední rok se kávě snažím hodně věnovat, ale nejsem opravdu žádný znalec. Mohu jen napsat, že espresso mělo správný objem, pěknou krému a chutnalo mi. Ke kávě servírují malou domácí sušenku. U vody mě maličko zarazilo, že po objednání obyčejné vody dostanu na stůl evian.
Jednoznačně mi zde chybí pestřejší nabídka čerstvých ryb a to nejen mořských. Pokud se restaurace zaměřuje na českou kuchyni a má v nabídce ryb sivena ( amerického) a tresku, pak není něco dobře.
Poměr cena / výkon by zde určitě mohl být přívětivější k zákazníkovi.
Nejnovější komentáře