Hotel Zochova chata – duben 2012
Zvažoval jsem delší dobu, zda recenzi psát či nikoliv. Byl jsem zde zatím jen jednou, ale zato tři dny. Seznámení s místní gastronomií bylo tedy velmi důvěrné a proto nakonec píši.
Jedná se o zrekonstruovaný areál uprostřed krásné Karpatské přírody. Najdete zde komplexní služby na velmi slušné úrovni. My jsme si sem jeli odpočinout na třídenní relaxační pobyt. Svůj účel to splnilo dokonale.
Ubytování v moderně zařízeném apartmánu ve srubové části hotelu, k dispozici 15m bazén, 4 druhy sauny, vířivka, masáže atd. Velmi pěkné procházky zdejší kouzelnou přírodou. V okolí je několik vinařství (zcela malých i velkých). Prostě balzám na duši.
V restauraci jsme se setkali s příjemnou a profesionální obsluhou. K vybranému pokrmu se snaží vždy doporučit vhodné víno většinou od okolních vinařů, což na mě udělalo dobrý dojem. Pokud někdo chce vína z větších dálek, tak jsou samozřejmě k dispozici vína italská, francouzská, německá atd. My jsme vždy zůstali u místní nabídky. To se ukázalo jako dobrá volba a příjemné překvapení.
Zmíním jen několik jídel, která mi opravdu utkvěla v paměti.
Z předkrmů je to hrudka čerstvého ovčího sýru s rajčátky a jarní cibulkou. Zajímala mě zdejší variace alá Caprese a rozhodně nebyla zklamáním. Sýr byl jemný, lahodný a skvěle ladil se zelenou cibulkou a rajčátky.
Milovníci poctivé polévky nesmí v žádném případě vynechat zdejší dubákovou so zemiakmi na kyslo – hutná polévka se slušnou porcí hříbků, příjemně nakyslá a v kombinaci s koprovým osúchem (slaný koláč) je to jídlo, které přesně zapadá do zdejšího prostředí.
Z ryb jsem ochutnal pouze filátko candáta. Pod křupavou krustičkou se skrývalo šťavnaté a dobře ochucené maso. Servírováno s cukrovým hráškem, jemnou bramborovou pěnou a omáčkou z Ryzlinku. Spolu s bílou Rulandou (s příjemnou kyselinkou) z Karpatské perly v perfektním souladu. Maličko jsem váhal nad kombinací omáčky z Ryzlinku a Rulandského, ale volba to byla více než dobrá.
Další peckou byla prsíčka z bažanta – křehoučké, šťavnaté a voňavé maso doplněné sladkokyselou omáčkou z červeného vína, kaštany a domácí bramborové šišky. Kombinace se mi na první pohled moc nelíbila, ale na talíři to vypadalo a chutnalo opravdu výborně. Když jsem toto jídlo jedl, měl jsem pocit, že jsem tady doma.
Pokud někde vidím na jídelním lístku jehněčí, tak si ho prostě dám. Nejinak to bylo i zde. Pomalu pečené jehněčí kolínko lehce vonělo česnekem, snadno odpadávalo od kosti. Pomalé pečení se projevilo na extrémní šťavnatosti a správné jehněčí chuti masa. Podávané s pečenou bramborou a omáčkou silně vonící tymiánem. Jehněčí mám moc rád a vím, že sem si na něj mohu zajet skoro kdykoliv.
Pokud bych měl hledat nějaké slabší místo ve zdejší nabídce, tak bych se zastavil asi u dezertů. Vyzkoušel jsem naprostou klasiku štrůdl se zmrzlinou a hrušku pošírovanou v červeném víně. Oboje neurazilo ani nenadchlo. Maličko mě zaráželo, že za tři dny mi číšník třikrát nabídl palačinku s nutelou. Odvahu jsem nenašel ani jednou a věřím, že takových jako já bylo více. Rozhodně by nabídce slušel minimálně jeden naprosto typický zdejší dezert.
Za ochutnání stojí většina vín od zdejších vinařů. Pro nás byla objevem vína z Karpatské perly. Ochutnali jsme 5-6 vzorků a všechno velice podařené kousky.
Skvělý relax a dobré jídlo v srdci Malých Karpat.
Nejnovější komentáře